Červenec 2011

Ne, teď to opravdu není další díl povídek :D

22. července 2011 v 17:49 Kecíky
Tak tohle je fakt děsný !!!
Kamarádka zrovinka přijela z Kréty, je ožehlá jako čokoláda a já od začátku prázdnin trčím v Hradci, kde svítilo sluníčko zatim asitak 2 dny. Nebyla jsem se ještě ani jednou jedinkrát koupat venku... Tohle že mají být prázdniny ?
Povídce jsem ještě ani nevymyslela název, ale když to pujde dobře, měla by vyjít na začátku srpna. Opravdu už mi ale docházejí slovíčka :-( .

Jinak co je u mě nového:
Vyhodila jsem svůj 8 let starej batůžek se spermiemi ( je tam jedna úplně vypředu zakoružkovaná a anglicky napsáno JÁ a pod tím I born to be unique něco jako Narodil se unikát ) a zaživýhoboha nemůžu sehnat novej...pořád mají jenom samý malí a to, chápejte, nemůže stačit pro budoucí středoškolačku. Díkybohu, že nejdu do tanečních...ufff.
Jinak asi nicmoc no...

Kolem Inheritance se toho moc neděje...je to období napjatého čekání ;-)
Jo, a ráda bych uvítala v komentářích, co byste si představovali za další téma povídky...to je protentokrát z mojeho (krásný slovíčko :-D ) shrnutí událostí vše.
Děkuji za Vaši nízkou nvštěvnost ( ikdyž je mi to vcelku jedno, já se s těma článkama nepíšu kvůli tomu, jestli sem někdo chodí nebo ne...)

Snad se sem někdy dostanu, zatím Atra esterí ono thelduin ;-)

Soundtrack k filmu Eragon

14. července 2011 v 18:08 Eragon-film
Právě jsem si tak brouzdala po netu a narazila jsem na Soundtrack k filmu Eragon. Já znám originál Avril Lavigne-píseň Keep holding on ( pro fanoušky si to zkuste vyhledat na YouTube.com) ale tohle je taky dcl hezký.
No posuďte sami:

Část třetí- PAST A SHLEDÁNÍ

2. července 2011 v 16:02 Eragon FanFiction povídky
Tak a tady je slibovaná třetí část mé povídky :
Další krok. A stále nic. Jediným zvukem bylo praskání ohně v mramorovém krbu a slabého bubnování deště do okenních tabulek. Eragon si ani nevšiml, že prší. Ale to teď nebylo podstatné...hlavní bylo získat vejce, které bylo tak blízko, ale přece tolik daleko.
Najednou před ním ze země vyšlehl rudý plamen. Na poslední chvíli uskočil, ale i tak mu po rukávu tancovali malé ohýnky. Lehce je uhasil a pomalu přešel ke stolku.
To je všechno ? pomyslel si. Opatrně sáhl po vejci.
A v tom se to stalo.
Vejce ĺehce zablikalo a zmizelo, jako by tam vůbec nebylo. Zlatý podstavej se vzápětí rozpadl na prach.
Z chodby najednou uslyšel duset několika párů okovaných bot.
,,Jdou sem stráže. Měli bychom si pospíšit ." řekl Murtagh potichu. Naletěli jsme na tu nejhloupější lest pomyslel si zklesle Eragon. Všechno to hledání bylo úplně na nic, naděje se rozplynula a nezbývá, nám než utéct
Jediným únikovým východem bylo okno. Safiro! zavolal ji Eragon. Nemusel jí říkat, co se stalo. Díky jejich duševnímu spojení věděla o všem. Poslala mu obraz, jak k nim rychle letí.
Co nejtiššeji otevřel okno. A najednou ho uviděl. Kousek od krbu v jeho nejtemnějším koutě bylo hledané vejce. Schované, ale přesto všem na očích pomyslel si.
Vzal ho do ruky. Nerozplynulo se, tentokrát to nebyl žádný přízrak. Eragona zaplavila vlna úlevy. Ještě ale neměli vyhráno. Nejtěžší bude, dostat se ven.
Slyšel, jak se vojáci rychle blížili. Najednou se u okna objevila Safira a oni jí oknem vylezli na hřbet. Eagon jí rychle dal vejce do jedné ze sedlových brašen a pevně jí zavřel. To poslední co chtěl bylo, aby jim na samém konci vejce spadlo do závratných hlubin pod nimi. Eragona ani raději nemyslel, jak hluboko by padalo než by se rozbilo o kamenné útesy.
Uneseš nás oba ? ujistil se Eragon. Nepodceňuj mě, maličký. To dělají jen naši nepřátelé a až když zjistí, jakou udělali chybu bude už příliš pozdě odpověděla mu Safira a lehce do něj drcla čumákem, aby si pospíšil. V tu chvíli do pokoje vtrhli vojáci, ale oni se rychle rozletěli pryč.
Netrvalo dlouho a za nimi se ozval hlasitý řev a z hradu vyrazil k obloze temný stín. Eragon ho poznal, nemohl se splést : Šruikan.
S hrůzou si uvědomil, že u sebe nemá nic než Brisingr a ikdyby s Murtaghem při kuzlení spojili síly, nemohli by se králi vyrovnat. Věděl, že se mu bude jednou muset postavit, ale ne teď když u sebe nemají ani Glaedrovo Eldunarí, které nechali v táboře Vardenů a Surd, aby se Safira mohla rychle pohybovat. Kdyby se rozbilo, přišli by tak o jednu z velmi mála výhod proti Království.
Znovu se ozval ten řev, ale tentokrát mnohem blíž.
,,Co budeme dělat? Nemůžeme se mu postavit a navíc musíme ochránit vejce. " řekl Murtagh.
,,Já vím. Musíme jim zkusit utéct. Nic jiného se nedá dělat. " odpověděl sklesle. Oba si uvědomovali, jak by boj s Galbatorixem dopadl.
V tu chvíli se nad nimi s řevem přiletěl obrovský drak a Jezdcem. Byl celý sněhově bílý, až na břicho a spodní část krku, které mu hráli v jemných odstínech modré.
Vzápětí se za nimi objevil Šruikan. Nevěnoval jim Safiře ani pohled a vrhl se na neznámého draka. Podivně zapadal do okolních temných mraků. Jako démon. Ohnivě rudé oči mu žnuly hlubokou a slepou nenávistí vůči všemu živému. Vrhl se na něj a okamžitě se z nich stalo nepřehledné klubko kousajících hlav, ocasů a ostrých drápů. Co bylo však nejpodivnější, že na něm nikdo neseděl.
Utečte! Zkusím ho zadržet. zazněl mu v hlavě melodický ženský hlas. Na nic se neptej. Na otázky přijde řada později. Jestli přežijeme.
Eragon se probral z ohromení a rychle letěli pryč, provázeni téměř neustálým řevem bojujících draků.

Po době, která mu připadala jako věčnost se k nim podivná dvojice připojila.
,,Zahnali jsme ho. Ale těžko říct, kdy se vrátí. Jestli za hodinu nebo zítra. Z útržků jeho vzpomínek jsem zjistila, že nějakým způsobem utekl Galbatorixovi. Král má zřejmě mnoho plánů." řekla žena jako by se nic nedělo.
V nevyslovené shodě přistáli na malé pláni. Eragon se nejdříve myslí ujistil, že okolo nikdo není. Kromě pár hlodavců, ještěrek a zakrslých keříků tu nikdo nebyl.
Můžeme jí věřit ? zeptal se ho v mysli Murtagh.
To nevím. Ale pomohli nám, takže by to nemuseli být naši nepřátelé odpověděl.
Draci zlehka dosedli na zem. Sesedli a žena elegantně sesedla na zem. Měla na sobě lehkou kroužkovanou košili a zbroj, která vypadala jako z dračích šupin. Sundala bohatě tdobenou přilbu a zpod helmy jí vyklouzla záplava medově světlých vlasů.
Měla špičaté uši, ale nebyla to úplně elfka. Vypadala jako něco mezi elfem a člověkem. Podle lidských měřítek jí mohlo být tak okolo dvaceti.
Byla altetické postavy, která se k jejím jemným rysům vůbec nehodila, ale svědčila o tom, že umí velice dobře zacházek s jedenapůlručním mečem s diamantem velikosti slepičího vejce v hrušce jílce a čepelí, která hrála všemi odstíny bíle, stříbrné a modré, visícím ji u levého boku.
,,Jsem Aewen a tohle je Zaari. " řekla a ukázela přitom na bílého draka, který si teď zvědavě prohlížel Safiru. Zblízka nebyl tak obrovský jako Glaedr, ale pořád byl aspoň dvakrát větší než dračice. Přes jejich duševní spojení cítil neskrývanou směsici zájmu, rozpaků a neochoty přiblížit se k němu.
,,Pocházíme ze země, která se rozkládá na východ a najih od té vaší. Hladomor, války a mnoho dalších hrůzných věcí nás donutili opustit ji. Byli jsme vyhnáni někdejším panovníkem z důvodů, které vám vysvětlím později. Prozkoumail jsme mnoho neznámých zemí a před nedávnem jsme zavítali sem a doslechli se, o situaci která zde panuje. Stopujeme vás už od doby, kdy jste opustili váš tábor a protože jsme oba věděli, že takovýhle riskantní podnik " odmlčela se a ukázela na brašnu, ve které bylo bezpečně uloženo zelené vejce ,,se neobejde bez větších potíží. Nemohli jsme vám však pomoci dříve, ale teď když jsme celkem v bezpečí...Rozhodli jsme se přidat k vašemu vojsku. Spelečně zničíme Galbatorixe. " řekla žena a napjatě očekávala odpověď.