Část pátá - Výčitky

8. srpna 2011 v 19:42 |  Eragon FanFiction povídky
Tak, milánkové : tohle bude na delší dobu zatím poslední díl. Potřebuji od vás názor, jestli mám další díl navázat na tenhle nebo nechat otevřený konec a pokračovat v jiném prostředí... moc prosím, pište mi svoje názory do komentářů a předem díky za přečtení tohohle úvodu i téhle povídky.

Ve stanu se dlouhou chvíli nikdo nepohnul ani nepromluvil.
První samozřejmě promluvila Nasuada : ,,Souhlasím s vaší nabídkou, ale pod podmínkou, že vyhrajeme a až bude vycvičen nový Jezdec. " řekla ,,nechci tuhle zemi nechat bez ochrany Jezdce déle než bude nutné. "
,, Ani bych jinou odpověď neočekávala, paní . " kývla skoro neznatelně Aewen a nedala na sobě nic znát.
,,Nuže, pak tedy nevidím další důvod, abychom toto zasedání dále protahovali. Všichni jste jistě unavení po náročné cestě. Stan můžete mít, Aewen kdekoliv chcete. Do doby než ho postavíme si dejte věci do stanu Eragonovi a Safiře. " zakončila tím poradu Nasuada ,, Eragone, mohl by si tu ještě chvíli zůstat ? Aryo, ukaž prosím Aewen, kam si má prozatím uložit věci."
Arya odešla a když procházela okolo Eragona vrhla na něj ledový pohled a pronesla: Až skončíte, přijď ke mně do stanu. Jak jsem řekla, musíme si promluvit.
Eragon se nepatrně zachvěl a kývl na ni. Z nějakého důvodu mu připadalo, že elfové jsou velice nestálí.
Když stan opustili i Temní jestřábi, jelikož je vůdkyně ujistila že od Eragona a Safiry žádné nebezpečí nehrozí bylo zase chvilku ticho.
Nasuada si povzdechla a konečně vypadala uvolněně. Zranění ze Zkoušky dlouhých nožů se jí ještě pořád nezahojila. Opět prolomila mlčení : ,,Ty jim věříš ? "zeptala se.
Eragon věděl, koho tím myslí. ,,V dnešní době nelze úplně věřit nikomu, ale co nám zbývá ?" odpověděl popravdě ,,ale ano, věřím jim. A pokud to bude v našich silách, tak jim pomůžeme ."
Nasuda kývla, jakoby to čekala. ,,Kromě vás jsou naší jedinou nadějí, ikdyž jen dočasnou. Ale až se vylíhne vejce a vycvičíte nového Jezdce, nebude nám nic stát v cestě. A nemusíš se bát té zodpovědnosti. Jsou tu tací, kteří ti při tvém poslání pomohou."
Eragon si to nechtěl přiznat, ale právě toho se celou dobu obával. Byla to na něj skoro příliš velká zodpovědnost.
Mluvila jsem se Zaarim pronesla Safira, tak aby to oba slyšeli. Dovolil mi nahlédnout do svých vzpomínek a vše, co ta elfka řekla to jen potvrdilo. Hodně si toho prožili, ale já jim věřím. Pak ještě řekla jen Eragonovi : Mají skoro tolik tajemnství jako Brom. Než Eragon stačil něco říct, ještě dodala: Je to jen jejich věc a já se o nich nebudu nikde šířit. A vystrčila na něj špičku jazyka.
,, Nedělal Murtagh žádné potíže ?" zeptala se, jakoby to byla ta nejobyčejnější věc na světě. Eragon postřehl v jejích očích podivnou jiskru, která hned zase zmizela, až přemýšlel, jestli tam vůbec byla.
,,Ne, jen mi připadá, že se ještě pořád nedokázel rozhodnout pro tu správnou stranu. Zabili jsme mu draka,. Myslím že můžu být rád, že mě nechce zabít. A ikdyž jsem se ho zřekl, je to pořád ještě můj nevlastní bratr. " odpověděl Eragon s trochou obav v hlase ,,musí mít opravdu silnou vůli. "
,, Nebudu vás už zdržovat. Arya si s tebou chce promluvit. " řekla ještě Nasuada než je propustila.
Vyšli ven ze stanu. Jdu se proletět. Nedalekou jsem viděla pár kousků, co vůbec nebyli k zahození. oznámila mu Safira.
To mě necháš čelit Arye samotného ? zeptal se jí napůl v žertu Eragon.
Safira vydala hrdelní zvuk vzdáleně připomínající smích, roztáhla křídla a odletěla.
Eragon se za ní ještě chvíli koukal a když mu zmizela z dohledu, vydal se za Aryou.

,,Co sis myslel ?! Takhle riskovat..." zuřila Arya, když za ní Eragon přišel do stanu.
,,Jednal jsem na vlastní pěst. A byla to naše jediná možnost." odpověděl a sám se snažil ovládat.
,,Dejme tomu... A co kdyby si to Murtagh romyslel a obrátil se proti tobě. Pořád ještě je silnější než ty a Safira by ti ani nestihla přijít na pomoc, aniž by ohrozila celou akce." povzdechla si Arya, ale na chladnosti hlasu nijak neubrala.
,,CO vám všem tolik vadí. Já mu věřím a nebudu to opakovat. Byli jsme nepřátelé, ale teď máme stejný cíl: pomstít se Království. A je jedno z jakého důvodu. " namítl.
,,Kdyby se na vás Galbatorix rozhodl zaútočit, neporazili byste ho ani všichni dohromady. "řekla trochu mírněji ,,Dobrá, možná jsem jednala trochu ukvapeně. Ale ty víš, že jsem nesouhlasila ani se zajetím Murtagha ani s loupeží vejce. Ale jste naše jediná naděje a kdyby se vám něco stalo..."
,,Jak jsem už řekl. Byla to moje zodpověědnost. Ale už se stalo a nebyl důvod se obávat. "
,,Myslím, že by ti v tom nikdo nedokázal zabránit. Jsi opravdu podobný Bromovi. Víc než si myslíš ." pousmála se téměř neznatelně. ,,Můžeš jít."
Najednou jakoby Eragonem projel blesk. Přistoupil k Arye a chytil ji za ruku. Podívala se mu trochu nejistě do očí. Rychle, než stačila cokoliv říct jí vtiskl na rty dlouhý polibek. Byl to téměř slastný pocit když se jeho rty dotýkaly jejích medově sladkých a měkkých. Nijak se nebránila. Bylo to jako ohňostroj emocí. Nikdy takový pocit nezažil.
Po chvíli se Eragon odtáhl. ,,Promiň, Aryo. Nevím co mě to popadlo..." omlouval se.
Arya se usmála. Pomyslel si, že to byla to nejkrásnější, co kdy viděl.
,, Radši už běž. " řekla Arya lehce žertovně. Eragon se obrátil k východu a odešel.
Zamířil rovnou do stanu. Safira se ještě nevrátila a na druhém konci ležely sedlové brašny Zaariho. Sundal si brnění a kroužkovanou košili a lehl si na postel. Brisingr nechal na dosah ruky, stejně tak luk, který dostal od královny Islanzadí, když se Safirou odlétali z Ellesméry. Když zavřel oči, stále si vybavoval ten slastný dotek jejích rtů. Zanedlouho nevyhnutelně usnul.
Zdál se mu další podivný sen.

Byl uprostřed nějakého bojiště. Okolo létaly useknuté údy a hlavy bojujících vojáků. Odehrávala se na nějaké rozlehlé pláni. Nedokázal si však to místo někam zařadit. Nikdee okolo sebe neviděl Safiru. Nedaleko spatřil záblesk. Poznal, že tak se odráží slunce od dračích šupin. Chvíli po té několik kroků po své pravé straně uviděl bílého draka. Zatímco odrážel nepřátelské zbraně a sekal do všeho, co považoval za nepřítele, pomalu se prodíral k drakovi. Po chvíli si však uvědomil co tu nesedí. Nic neslyšel, jako by ohluchl. Brisingrem odrazil těžké jassanové kopí a rozpoltil neznámou helmu. Konečně stanul u Zaariho. Kousek od něj mrštně bojovala Aewen. Její protivník byl však zřejmě stejně vytrvalý a silný jako ona. Elfka měla na sobě svoji obvyklou bílou zbroj, ve které ji viděl poprvé. Teď však byla trochu poškrábaná od bitvy. Protivník měl vcelku obyčejnou kroužkovanou košili, ale velice kvalitní. Na sobě měl náprsní krunýř hrající do zelena. Něco mu však nesedělo. Nebo že by ho šálil zrak? Ten způsob boje mu byl podivně povědomý. Nakonec Aewen švihla v horním oblouku a jejímu protivníkovi odlétla helma. Eragon se zděsil. Zpod helmy se vylila záplava černých vlasů. Neznámý protivník ležel na zemi a nehýbal se. Eragon k němu přistoupil. Nemohl tomu uvěřit. Teď to věděl jistě. Viděl ty úžasné zelené oči, do kterých by se mohl dívat třeba věčnost. Z koutku úst jí ukapávala krev. Skrz zbroj prosakovaly krvavé skvrny z bezpočtu ran. Byla to Arya. Prostoupila jím nenávist.
Než se stačil otočit k Aewen něco ho srazilo k zemi. Přišpendlil ho dračí spár. Před jeho očima se však proměňoval z bílého v černý. Pohlédl nad sebe. Nad ním se tyčil drak. Jak postepně měnil barvu, viděl, jak do přátelských modrých očí vstupuje krvavě rudá. Výhružně vycenil zuby a zavrčel. Když ho teď viděl před sebou, s těma nenávistnýma očima, nemohl se mýlit. Byl to... Ani to nestačil domyslet a spár, který se mu zaryl těsně vedle klíční kosti se uvolnil s s ním i ty ostatní. Pomalu vstal. Vranách mu bolestně cukalo. V tu chvíli ho zarazila hrozná bolest v pravém boku. Cítil, jak kazajka pod jeho zbrojí nasakuje krví. Otočil se a před sebou spatřil Aewen. Nebyla to ale ta Aewen, kterou dosud znal. Tahle na něj hleděla, jako by nebyl víc než odpad. Z očí ji čišelo čiré pohrdání a nekonečná zlost, hraničící s šílenstvím. Elfka roztáhla ústa v děsivém, téměř zvířecím úšklebku. Najednou to věděl. Plavovlasá elfka se po něm ohnala. Mířila mu na téměř nechráněný krk. Nebyl čas ránu odvrátit. Poslední, co slyšel byl její výkřik. Vůbec nepřipomínal hlas, který několikrát slyšel. Nezněl ani jako muž ani jako žena. Jakoby z jiného světa. ,,Zemři, Jezdče! " a všechno najednou potemnělo.

S výkřikem se probudil. V mysli se mu ozval Safiřin hlas. Eragone! Něco se děje. Snažím se tě aspoň půl hodiny probudit. Nasuda ti vzkazuje, že se všichni máme sejít u ní ve stanu. V táboře to bzučí jako v úle. Eragon se rychle postavil. Pořád ještě byl zmatený ze svého snu. Trochu nemotorně si ve spěchu navlékl kroužkovanou košili, zbroj a připásal si Brisingr a na rameno si hodil toulec se šípy a elfský luk. Zaklel, když zakopl o něco na zemi. Rychle vyběhl ze stanu. Něco mu říkalo, aby se podíval napravo.
A tam, na východním obzoru se rýsoval temný obrys, který se stále zvětšoval. Vzpomněl si na svůj sen. Věděl kdo to je. Šruikan!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mischnell Mischnell | 9. srpna 2011 v 12:22 | Reagovat

no, kdybych to psala já, tak bych to určitě dokončila, když už bych s tím začala. A navíc, ten děj je naprosto úžasný a jsem moc zvědavá, jak to dopadne, tedy jestli budeš pokračovat. :)

2 Barča Barča | Web | 9. srpna 2011 v 12:56 | Reagovat

[1]: : Já ani nevim, jak by to mělo končit. Vždycky něco napíšu a pak, když to dávám sem, dodělám k tomu pár detailů ;-).
Uvidím jak budu mít čas...

3 Eragon Bromsson Eragon Bromsson | 9. srpna 2011 v 23:06 | Reagovat

No, milánku, u té předchozí kapitoly by otevřený konec smysl měl, ale tady rozhodně ne. ;-) Asi Ti nezbude nic jiného, než pokračovat. :-P

4 Barča Barča | Web | 10. srpna 2011 v 15:51 | Reagovat

[3]: : Mám trochu představu, jak by to mohlo pokračovat...ono je to docela napínavý :-D ,takže mi nezbývá, než psát dál 8-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama